Josef Hamerník
* 18.08.1810 Pacov, † 22.05.1887 Praha.
Universitní profesor, lékař, autor četných medicínských prací. V letech 1826 – 29 studuje na jihlavském gymnáziu.
Studoval na pražské lékařské fakultě a v roce 1836 získal titul doktora medicíny. Uvědomoval si ale nízkou úroveň školy, kterou absolvoval, a proto si vzdělání rozšířil roční stáží na fakultě ve Vídni, kterou tam založili čeští lékaři Josef Škoda a Karel Rokytanský. Roku 1837 se vrátil do Prahy, kde nastoupil do práce ve všeobecné nemocnici. Tam na sebe brzy upozornil rozsáhlými znalostmi. Získaly mu respekt části kolegů, ale také nesouhlas a odpor starších praktiků. Když ho opakovaně nepřijali na různá volná místa v rámci nemocnice, odešel a otevřel si soukromou ordinaci v Táboře (1838) a Českých Budějovicích (1839).[1]
Prestiž vídeňské lékařské fakulty s postupem času stoupala, pražští lékaři si začali uvědomovat kvalitu jejích absolventů a osvícenější z nich se snažili zavést moderní poznatky i do Prahy. V roce 1841 vyzval dr. Škoda Hamerníka, aby se vrátil do všeobecné nemocnice jako sekundář. Nabídku přijal kvůli možnosti pokračovat ve vědecké práci, ačkoliv to pro něj znamenalo odchod z úspěšné a výnosné praxe na neplacené místo. Založil a vedl patologický kurs, dokud mu to úřady nezakázaly. V roce 1845 se stal vrchním lékařem oddělení a kliniky pro prsní nemoci, pak docentem a mimořádným profesorem nauky o auskultaci a perkusi[2]. Usiloval o zvýšení úrovně pražské medicíny. I nadále měl řadu odpůrců, ale proti nim ho chránil rytíř dr. Ignác Florentin Nádherný. Roku 1849 byl jmenován řádným profesorem druhé kliniky vnitřních nemocí, ale tím spory neutichly. Mezi oběma klinikami panovala rivalita, profesoři první kliniky často při zkouškách diskriminovali studenty, kteří navštěvovali kurzy na druhé. Počátkem padesátých let se začaly šířit pověsti, že dr. Hamerník porušuje učení katolické církve. Když ho roku 1853 zvolili proděkanem, ministr Leopold Lev Thun-Hohenstein zasáhl a bez udání důvodu ho zbavil profesury. Po tomto neúspěchu se Hamerník vrátil z univerzity do soukromé praxe. Roku 1855 mu univerzita v St. Louis v USA nabídla místo profesora, to ale odmítl.[1]
Účastnil se i politického života – roku 1848 se stal poslancem říšského sněmu, v letech 1861-66 zasedal v českém sněmu. Působil v pražském městském zastupitelstvu. V roce 1867 podnikl s dalšími českými politiky slovanskou pouť do Ruska.[1]
Hamerník byl svéráznou postavou. O jeho drsném, neuhlazeném chování a životním stylu kolovaly anekdoty. Měl jen málo přátel. Rozsáhlé lékařské znalosti a pověst dobrého diagnostika mu ale zajistily širokou popularitu. Aktivně se zapojil do vlasteneckého politického života. V pražských lékařských kruzích vyvolal revoluci svými moderními názory, přinesenými z Vídně od Rokytanského a Škody. Byl přesvědčen o správnosti svých postojů a prosazoval je i proti odporu ostatních.[3] V některých věcech se ale mýlil – například ostře odmítl očkování proti neštovicím, které pokládal za neúčinné a škodlivé;[4] argumenty shromáždil do odpovědi na dotaz britského parlamentu v roce 1856.[